Lucka Doležalová je součástí M2C už řadu let a za tu dobu nasbírala zkušenosti, které se dnes promítají do každodenního fungování týmů i projektů. V rozhovoru otevřeně mluví o leadershipu, rozhodování, hledání rovnováhy mezi náročnou prací a rodinou i o tom, proč ty nejdůležitější věci často nejsou na první pohled vidět.
Jak bys jednoduše popsala svou práci?
Kdybych to měla říct úplně jednoduše: řídím a koordinuji lidi i procesy a nesu odpovědnost za provoz. Takže něco mezi organizátorem, spojkou a občasným hasičem menších krizí.
Co tě v minulosti nasměrovalo k tomu, co dnes děláš?
K tomu, co dělám dnes, mě vlastně přivedla kombinace různých náhod a okolností. Začalo to už na vysoké škole a pokračovalo diplomovou prací zaměřenou na facility management, která určila můj další směr. Postupně se k tomu ale přidala i moje vlastní preference – nemám ráda rutinu a naopak mě baví výzvy, tlak a rozmanitost, což tenhle obor přirozeně přináší.
Která část tvé práce je nejméně vidět, ale přitom klíčová pro fungování týmu nebo projektu?
Nejméně viditelná část mojí práce je asi komunikace, průběžná kontrola a ladění procesů tak, aby všechno hezky navazovalo a fungovalo bez zbytečných záseků. Hodně času trávím tím, že propojuji lidi, sladím priority a snažím se podchytit věci dřív, než z nich vznikne problém. A pak jsou dny, kdy se celý den nezastavím, vyřeším milion drobností… a večer mám pocit, že vlastně není nic vidět
Je v tvé práci něco, co tě stojí nejvíc energie, ale okolí to vůbec nevidí?
Nejvíc energie mi asi bere cestování mezi projekty, protože některé jsou od sebe klidně i několik set kilometrů. Beru to ale jako důležitou součást práce — díky tomu mám reálný přehled o tom, co se kde děje, a projekty znám opravdu zblízka, nejen z tabulek a online callů. Zároveň je pro mě hodně důležité potkávat lidi osobně, mluvit s nimi i o osobních věcech a nebavit se jen o úkolech a deadlinech. Právě to podle mě nejvíc pomáhá budovat důvěru a spolupráci. A když už trávím tolik času na cestách, aspoň si průběžně dělám seznam míst, kam pak vyrazit s rodinou na výlet.
Co je pro tebe v roli leaderky těžší – udělat rozhodnutí, nebo nést jeho důsledky?
Podle mě je těžké obojí, ale zodpovědnost za následky je často náročnější. Rozhodnutí se dá udělat rychle, ale pak je potřeba ho ustát, vysvětlit týmu a případně nést dopady i tehdy, když se ukáže, že nebylo ideální.
Jaká chyba tě v této roli naučila nejvíc?
Velmi mě posunula chyba, kdy jsem nechala některé věci procházet příliš dlouho bez zásahu. Naučilo mě to, že je důležité reagovat dřív a nebát se udělat nepříjemné rozhodnutí.
Co z práce si někdy v hlavě nebo emocích nechtěně nosíš domů?
Moje práce je dost náročná a v určitých obdobích i extrémně stresová, takže jsem se velmi rychle musela naučit nenechávat si emoce z práce přenášet domů. Jako maminka malých dětí jsem si vědomě nastavila hranici – i když nad prací někdy přemýšlím i doma, doma jsem hlavně máma a potřebuji být přítomná pro děti, věnovat se jim a žít ten okamžik tady a teď. Pomohlo mi to najít rovnováhu a nenechat práci ovlivňovat rodinný čas.
Jak se ti daří skloubit náročnou práci a rodinný život?
Velkou oporou je pro mě můj manžel, který se aktivně podílí na chodu rodiny a bez jeho podpory by to nešlo. Díky tomu mám prostor zvládat náročnou práci i být naplno s dětmi.
Hodně mi také pomáhá samotná firma, která mi dává prostor skloubit práci s rodinou a fungovat flexibilně. A pro mě osobně je rodina vždy na prvním místě. Věřím, že když má člověk dobré zázemí a rovnováhu v osobním životě, pozitivně se to odráží i v kvalitě práce a celkovém fungování.
Kdyby tě měli popsat lidé mimo práci, co by o tobě řekli?
Na to bych si netroufla odpovědět sama, a tak jsem se zeptala. Pro mé nejbližší okolí jsem pečující, starostlivá, milující, cílevědomá a pracovitá. Ale také urputná, umíněná a někdy až velký perfekcionista.
Když se podíváš na svojí práci dnes, co ti dává největší pocit spokojenosti?
Největší pocit spokojenosti mi přináší neuvěřitelný posun v řešení mých každodenních pracovních povinností. Když jsem před dvěma lety nastoupila na tuto pozici, můj typický pracovní den byl zejména o řešení krizových situací na vícero objektech zároveň. V současné době je moje práce mnohem klidnější, což mě utvrzuje v tom, že mnou nastavené procesy, nové personální obsazení klíčových pozic a zlepšená komunikace jsou ta správná cesta ke kvalitnější službě našim klientům.
