S Jirkou jsme se potkali u kávy v Clarion Congress Hotel Prague, jednom ze dvou hotelů, kde byli ubytovaní světoví krasobruslaři během mistrovství světa. Událost, která přilákala pozornost fanoušků z celého světa, přinesla nejen špičkové sportovní výkony, ale i vysoké nároky na organizaci a bezpečnost. A právě tady sehrálo svou roli M2C, které zajišťovalo komplexní bezpečnostní servis v zázemí celého šampionátu.
Od ubytovacích kapacit pro závodníky, jejich týmy i doprovod v hotelech Clarion Congress Hotel Prague a STAGES HOTEL Prague, přes ostrahu vjezdů a parkovišť až po koordinaci dopravy v okolí O2 areny, kde bylo po celou dobu opravdu živo.
A Jirka byl tím, kdo všechny tyto aktivity zastřešoval. I v tak nabitém programu si ale našel čas na krátký rozhovor. Jiří Švácha je součástí M2C už 16 let a bezpečnost je jeho celoživotní obor. V Divizi obchodních center vede týmy napříč objekty a své zkušenosti předává dál i při školeních.
Jak vypadá práce v bezpečnosti z pohledu člověka, který je v oboru celý život? Co rozhoduje o tom, jestli někdo uspěje, a proč někdy stačí jen chtít? O práci, lidech i tom, co ho drží ve firmě tak dlouho, mluví otevřeně a na rovinu.
Lidi, svoboda a práce, která dává smysl
Jirko, ve firmě jsi už 16 let. Co tě tu pořád drží a baví?
Když to řeknu jednoduše – lidi a svoboda.
Pro mě je důležité pracovat s někým, koho si vážím – jak profesně, tak lidsky. V armádě jsem si tohle zažil. Když máš nad sebou člověka, který neumí jednat s lidmi, tak ti dokáže znechutit úplně všechno. Vždycky si vzpomenu na mámu, které už v neděli bylo špatně, že musí v pondělí do práce, protože měla špatného šéfa. To je přesně to, co nechceš.
Tady jsem měl a mám nadřízené, kterých si vážím – pracovně i lidsky. A to je pro mě základ.
Druhá věc je svoboda. Máš zodpovědnost za svoje zakázky, ale když fungují, nikdo ti do toho zbytečně nemluví. Nemám píchačky, nikdo neřeší minuty. Je to o výsledku. Jasně, někdy ti lidi volají i na dovolené, ale mně to nevadí. Ta flexibilita za to stojí.
A pak je tu práce s lidmi. To mě baví nejvíc. Nechtěl bych sedět někde zavřený u počítače. I když dneska u něj sedím víc, než jsem čekal, pořád je to kombinace – lidi a realita provozu. A to mi vyhovuje.
Nejde o to, co umíš. Jde o to, jestli chceš
Co podle tebe dělá z člověka opravdu dobrého profesionála?
Základ je, aby chtěl.
Když tě ta práce baví, je to všechno jednodušší. Ale to samo o sobě nestačí. Důležité je, jestli ten člověk chce něco dělat navíc, jestli má zájem, jestli přemýšlí.
Já si radši vyberu člověka, který toho zatím moc neumí, ale chce, než někoho, kdo všechno zná, ale nemá zájem. Ten druhý je problém – hlavně když je zkušený. Dokáže ti rozložit celý tým.
Velkou roli hraje i vztah k prostředí. Snažíme se, aby lidé vnímali objekt jako „moje centrum“. Když k tomu tak přistupují, přebírají za něj přirozeně zodpovědnost.
A právě zodpovědnost je podle mě jedna z nejdůležitějších vlastností. Když ji člověk má, odrazí se to na kvalitě jeho práce
Potenciál poznáš rychle. Přístup se totiž nedá naučit
Jak poznáš, že má někdo potenciál růst?
Často už po prvním kontaktu. Klidně i po telefonu.
Ale nejvíc se to ukáže v praxi. Jestli ten člověk má snahu, jestli se ptá, jestli přemýšlí. Když vidím, že mu na tom záleží a že se chce posouvat, tak si ho hned zařadím.
Důležitá je i iniciativa. Když někdo přijde s tím, že by něco šlo dělat líp, tak víš, že přemýšlí a že to není jen „od–do“.
A upřímně – vzdělání pro mě není rozhodující. Měl jsem skvělé lidi se základkou, kteří jen neměli v životě ideální podmínky. Ale byli chytří a hlavně chtěli. A to je to, na čem se dá stavět.
Když nezastavíš sám sebe, neposuneš ani ostatní
Věnuješ se školením a rozvoji kolegů. Proč je to pro tebe důležité?
Protože to považuju za přirozenou součást role manažera.
Pokud se manažer sám neposouvá, nemůže posouvat ani svůj tým. Rozvoj je potřeba na všech úrovních.
U mě to má i osobní rovinu. Dostal jsem se do fáze, kdy jsem měl zdravotní problémy ze stresu. Skončilo to až operací. A tehdy mi došlo, že takhle to dál nejde.
Začal jsem se učit, jak se stresem pracovat. Nešlo to hned, ale postupně jsem si nastavil věci, které začaly fungovat. Najednou jsem byl klidnější, líp jsem zvládal situace a mělo to dopad i na tým.
A právě proto jsem to chtěl předat dál. Protože když něco pomohlo mně, může to pomoct i ostatním.
Náhoda, která dává smysl dodnes
Jak ses vlastně dostal k M2C?
Upřímně? Náhodou.
Po armádě jsem zkoušel podnikat, ale zjistil jsem, že to není úplně pro mě. Neměl jsem zkušenosti a byl jsem na to tehdy dost důvěřivý. Došlo mi, že budu spíš dobrý zaměstnanec než podnikatel.
Narazil jsem na nabídku, šel na pohovor a dostal příležitost na pozici bezpečnostního manažera. Nebyla to práce, kterou jsem původně hledal, ale zkusil jsem to. A zůstal jsem.
Hodně v tom hrálo roli to, že se mi líbil přístup lidí. Žádná zbytečná buzerace, ale normální jednání. A taky to, že jsem měl kolem sebe lidi, které jsem mohl respektovat.
Stabilita a tým, na který se můžeš spolehnout
Co podle tebe dělá M2C jinou než ostatní firmy v oboru?
Za mě hlavně lidi.
Mluvím za naši divizi, ale mám pocit, že se na ty lidi můžu spolehnout. Nejsou tam zbytečné intriky, funguje spolupráce a předávání zkušeností.
A pak je to stabilita. Možná to zní jako samozřejmost, ale v tomhle oboru to samozřejmost není. Já si pamatuju, že když jsem nastupoval, byl mezi benefity „pravidelný výplatní termín“. Přišlo mi to úsměvné.
Pak jsem ale potkal lidi z jiných agentur a zjistil jsem, že to vůbec není standard. Tady za celou dobu výplata přišla vždycky včas. A to je obrovská věc.
Hlava se čistí nejlíp mimo práci
Jak si čistíš hlavu mimo práci?
Nejvíc rodinou.
Mám čtyři děti a být táta je pro mě jedna z nejdůležitějších rolí. Když jsem ve stresu, tak mi stačí být s nimi a všechno se srovná.
Hodně mi pomohl i pohyb. Začal jsem běhat. Ze začátku jsem sotva uběhl pár set metrů, ale postupně mě to chytlo. Dneska mám za sebou několik půlmaratonů a jsem na to docela hrdý.
Doplňuju to cvičením ve fitku. Tam si dám sluchátka, vypnu a jsem chvíli sám se sebou. To jako introvert občas potřebuju, protože jinak jsem pořád mezi lidmi – v práci, doma, všude.
Takže rodina a pohyb. To mě drží v rovnováze.
M2C už není jen práce. Je to součást života
Co pro tebe osobně znamená být součástí M2C?
Po těch letech už je to víc než práce.
Je to prostředí, se kterým jsem dlouhodobě spojený a se kterým se ztotožňuju. Přirozeně cítím odpovědnost nejen za svou práci, ale i za to, jak firma působí navenek.
Je to prostě kus mého života.
