Sexy virtuóska Markéta Muzikářová to v M2C Space pořádně rozjela v divokém rytmu smyčců

V rámci rubriky „Okénko M2C Space“ zavítal do centra moderních technologií velmi milý host, umělecká vedoucí a zakladatelka elektrického smyčcového tria INFLAGRANTI, Markéta Muzikářová, která se s námi podělila o nevšední zážitky z exotických cest, ze světa klasické moderní hudby a výjimečných setkání.
Ahoj Markéto, díky, že jsi přijala naše pozvání do centra moderních technologií M2C Space. Máš za sebou velké množství prestižních angažmá, ale vraťme se na úplný začátek.

Na housle jsi prý začala hrát již ve třech letech? Dá se vůbec takhle brzy začít?

Dá se začít, ale je to spíš takové lehké seznamování s nástrojem, jeho osahávání, zkoušet housle nějak uložit, trochu si začít hrát se zvukem. Jestli to člověk má vůbec rád nebo ne. Housle mají velmi specifický zvuk a někomu nemusí být zrovna libozvučný, takže jde o to, zda k nim člověk v sobě objeví lásku. Někomu se třeba od malička líbí trombón a tak chce hrát na trombón.

Jak jsi se dostala ke hře na housle? Vedli tě k tomu rodiče?

Brácha chodil do hudebky, tehdy „lidušky“, na klavír a já jsem tam housle slyšela. Mně se strašně líbil jejich tón, už od malička jsem měla jasno.

Na housle hraješ fantasticky. Hraješ ještě na nějaký jiný hudební nástroj?

Hraju na klavír, to jsem si dokonce zvolila jako druhý obor na konzervatoři, a vyučuji na něj stejně jako na housle. Umím ještě zahrát na zobcovou flétnu, to jsem se učila sama, a na kytaru. A pak zvládám úplně jednoduše doprovodit něco na bicí jako základní rytmus.

Měla jsi nějaký svůj hudební vzor?

Pro mě byl obrovský vzor Itzhak Perlman (izraelsko-americký houslista, dirigent, pedagog a několikanásobný držitel cen Grammy – pozn.redakce). To byla taková moje meta jak houslové techniky, tak i úžasného tónu. Potom se mi ještě strašně líbilo, jak hrál tónově Josef Suk, náš český houslista, který měl, podle mě, jeden z nejkrásnějších tónů na světě vůbec.

Kolik houslí jsi již ve své kariéře vystřídala?

To jsem nepočítala. Zkoušela jsem několik nástrojů, ale záhy se mi dostal do ruky nástroj Johanna Gregoriuse Hellmera, který mi zapůjčili příbuzní a do toho jsem se zamilovala a x let na něj hrála. I když jsem si chtěla koupit svůj vlastní nástroj a vyzkoušela jsem jich několik, nikdy k žádnému ta láska nepřerostla tak silně, jako k houslím od Hellmera. Ty housle jsem dostala do rukou, když mi bylo myslím šestnáct nebo sedmnáct let, byl to tzv. dámský model. Mně se na ně lépe hrálo a navíc má takovou komorní krásnou barvu, což mi imponovalo.

Pamatuješ si na svůj první koncert? Kde a v kolika letech to bylo?

Úplně si svůj první koncert nepamatuju, ale pamatuju se na změť těch koncertů postupně. Když jsem byla na LŠU, tak jsme samozřejmě museli vystupovat a já měla strašnou trému. Byla jsem velký trémista a asi nejvíce jsem bojovala s tím, že se mi pořád třásly ruce, což je u hudebníka dost problém, protože mechanika prstů se pak nemůže tolik koncentrovat. Potřebujete pro tělo úplný klid.

Máš dvě krásné děti. Jaký mají vztah k hudbě? „Pomamily“ se, jak se říká? Hrají na nějaký nástroj?

Dětem jsou 2 a 6 let, takže je to ještě celkem brzo. U syna už ale víme, že na housle hrát určitě nebude. Nějaké malé jsme mu sice koupili, ale vůbec k nim nemá vztah. Hraje na flétnu, ale spíše rekreačně. Chci ale, aby měl k hudbě nějaký vztah. Vždy, když učím, tak beru hru na nástroj u dětí tak, že je to v podstatě koníček, který vás může provázet celý život. Že je to výborná průprava do života pro vytříbení jak slyšení, tak i mechaniky prstů. Nikdy bych ale nikoho nenutila, a už vůbec ne svoje děti, do profese, která by se jim nelíbila, kterou by nechtěli dělat, což ovšem často u rodičů bývá. Když má rodič nějaký nesplněný sen, chtěl být například klavírista, tak dá děti na klavír, je to nebaví, ale chodit tam musí. Tak to bych určitě nedělala. Pokud jde o dceru, ta má talent velký a uvidíme, kam bude chtít jít. Hodně zpívá. Jsou jí dva a půl roku a jsem zvědavá, jak se to vyvine. Čistě intonuje, tam ten talent vidím hodně. Na klavír už zkouší hrát, sama i něco vymyslí, což je docela vzácné. Ale nijak ji zatím neučím. Myslím, že je ještě docela brzo. Vzpomínám si, že i já jsem začínala podobně. Mně pořídili housle a já si na ně sama zkoušela brnkat.


Skládala jsi někdy hudbu?

Skládám si ji sama pro sebe, ale doteď jsem nenašla odvahu něco vydat. Mě to vlastně nikdy nenapadlo, protože jsem byla zahlcena cizími skladbami a vycházím z klasické hudby, kde ta náročnost je obrovská. Člověk jako instrumentalista se tak spíše snaží dosáhnout technické dokonalosti. V moderní hudbě, kde já s INFLAGRANTI působím, je to ale vlastně naopak. Tam se cení více, když člověk něco napíše sám. Tam mám zase já trošku problém s tím, že jsem „dlouhá“, když skládám. Moje skladby mají třeba 10 až 12 minut, protože nejsem schopná se vyjádřit krátce. Ideální písnička má mít dnes stopáž 2:50 minut a to je pro mě refrén-sloka-refrén-sloka-referén-refrén a konec. A to je pro mě dost problematické. Už se to ale po těch patnácti letech začínám učit. Pořád slibuji, že další album INFLAGRANTI bude autorské, tak uvidíme.

Jak vůbec vznikl název skupiny INFLAGRANTI?

To je dlouhá historka. My jsme byly smyčcový kvartet a chtěly jsme dělat moderní věci. Domluvily jsme se s jednou firmou, že by nám něco natočila a hledal se název pro náš kvartet. Jmenovaly jsme se tehdy HarmOny kvartet, což se producentům moc nelíbilo, protože k popu se to moc nehodilo. Tak se vymýšlel název jiný.
Začaly jsme natáčet album a chodit do studia, ale pořád jsme byly dívky, co hrají „klasiku“ a které „odbíhají“ natáčet z klasických orchestrů. Tam se ale úplně nenosí tuhle moderní hudbu hrát, tak se to kolegům tajilo. Tehdejší producent se tomu divil a když jsme mu vysvětlily, že kolegové nemají moderní muziku úplně rádi, tak řekl: „tak vy jste tady vlastně potají, jakoby na „tajňačku“, takže kdyby na to přišli, tak vy budete vlastně „inflagranti“ odhalené“. A takhle to vlastně celé vzniklo.


Jaký repertoár hrajete a jakou skladbu máš z něho nejraději?

My hrajeme mix všech různých slavných melodií, ať už z klasiky, rocku nebo popu. Já nejraději za sebe hraji „zrockovanou“ klasickou hudbu. Takže věci od Vivaldiho, Bacha, tam to má pořád pro mě tu hloubku a sílu, i když my z těch skladeb hrajeme vždy jen útržky, aby se to vešlo do těch třech, čtyř minut. Z moderní muziky je pro mě nejfenomenálnější skladba Nothing Else Matters od skupiny Metallica. Nikdy mě neomrzí a hrajeme ji na každém koncertě. Je to skladba, která má i v těch třech minutách a čtyřiceti vteřinách velkou sílu a hloubku a musím říct, že fanouškům se to obrovsky líbí i v této instrumentální podobě bez textu. To mě vždycky fascinuje, a je vidět, že tam je to opravdu o té muzice. Ta písnička se opravdu povedla, je to myslím dokonce čtvrtá nejhranější balada na světě.


Máš před koncertem nějaké rituály?

Před koncerty mám rituál, že se musím vždy nalíčit a učesat (směje se - poz. autora). To je takový rituál, bez kterého nevystupujeme. Ale nic takového, že bychom se křižovali nebo něco podobného. Potřebujeme se spíš soustředit, mít každý klid sám pro sebe, vnitřně se naladit. Jako INFLAGRANTI jsme sice skupina, ale vystupujeme tam jako tři autonomní bytosti. Jsou tam místa, kdy hrajeme spolu a jsou tam místa, kdy hrajeme každý zvlášť, takže nic takového skupinového, že bychom si společně před koncertem zakřičeli, to nemáme. A já popravdě řečeno ani na žádné rituály nevěřím. Buď je člověk připraven nebo není a žádným rituálem se to nedá obejít. Modlením se nebo úlitbám nějakým bohům, nebo že spolu budeme vozit medvídka a jakmile ho zapomenu, tak koncert nedopadne. To tak vůbec nefunguje.


Kdy tě napadla myšlenka začít hrát na elektrické housle?

Mě nenapadla. Napadlo to několik producentů okolo mě. Já jsem byla totiž v takové „klasické“ bublině a vlastně jsem dlouho vůbec nevěděla, že nějaká Vanessa May existuje a že hraje, vlastně mě to nezajímalo. Ale pořád mě to táhlo v té klasické hudbě k té moderní. Chodila jsem hrát do různých projektů, kde potřebovali smyčcový kvartet. Vlastně už si přesně nevzpomínám, koho to napadlo, ale myslím, že to byl Petr Malásek, koho to napadlo jako prvního. Já jsem s ním totiž tehdy hodně spolupracovala i na jeho hudbě k filmům, kterou psal. A on mi řekl: „když to máš tak ráda, tak co zkusit ty elektrický housle“? Později při turné po Japonsku, kdy jsme navštívili továrnu Yamaha a mohla jsem si tam elektrické housle vyzkoušet, jsem se pro tento nástroj zcela nadchla. Na základě tohoto objevu jsem pak založila první moderní skupinu.


Ví se o tobě, že jsi v roce 2005 absolvovala celoevropské turné s britskou pop rockovou legendou Rodem Stewartem a v roce 2007 jsi se zúčastnila koncertu pro kambodžského krále. To musely být asi nezapomenutelné zážitky ne?

Ano, to byly krásné zážitky. Rod Stewart, to byl právě jeden z těch momentů, kdy jsem se rozhodla, že definitivně opustím klasickou hudbu, a že je tohle právě to, co chci. Obrovsky mě to přitahovalo, hráli jsme v sálech nebo v halách pro 15 tisíc lidí a on měl neuvěřitelnou energii. Mně se moc líbilo, jak ti jeho fanoušci na něj reagují, jak ho úplně adorují a jak se tam nesla ta vlna energie. To bylo pozitivní i pro mě. A kambodžský král…. To vzniklo tak, že jsem působila v uměleckém sdružení Amfora a ta tehdy uspořádala zájezd do Kambodže, protože Jiřina Bohdalová byla jeho tehdejší spolužačka. On tady v Čechách studoval a pozval ji tam. S tím se tak trochu „svezla“ i celá Amfora. Mile nás přijal, byl velmi přátelský. Jiřinu zbožňoval jako herečku, byl její velký fanoušek a díky tomu jsme se tam takto všichni dostali a zahráli mu koncert, ze kterého byl nadšený. To bylo příjemné.

Máš ještě nějaký zážitek, který byl něčím výjimečný a utkvěl ti v paměti?

Mám. Nezapomenutelný byl, ale v negativním slova smyslu. Právě také s Amforou jsem se dostala do Keni, kde jsme hráli v Mombase koncert ve věznici pro vězně na smrt odsouzené, čekající na smrt. A to byl tedy hrůzný zážitek. Na místo nás eskortovalo a hlídalo 15 ozbrojenců se samopaly. Před námi stálo na „apelplace“ 200 vězňů, mezi nimiž byli třeba chlapi, kteří neviděli ženu i 10 let. Byli jsme tam s Helenou Vondráčkovou a několika dalšími umělci, Karlem Štědrým, Vašo Patejdlem a to byl hodně emotivní zážitek. Měli jsme prohlídku celého zařízení a protože jsem v té době byla velmi silně smýšlející budhistka, byl to pro mě silně negativní zážitek. To si pamatuju dodnes. Poprvé v životě jsem myslela, že uteču z koncertu. Když jsem začala hrát, ti lidé se zvedli a začali křičet, fandit. V tu chvíli na ně ostraha namířila samopaly, protože nevěděla, co vězni zamýšlejí. Ale oni chtěli jenom fandit….. Ale jak tam bylo nejdříve to hluboké ticho, dusno …. Jinak mám ale z koncertů moc krásných zážitků a překvapivě si ty koncerty hodně pamatuji jednotlivě i podle lidí, jejich reakcí apod.

Povídáme si v prostorách M2C Space, kde používáme moderní technologie. Jsi příznivcem nových technologií? Používáte je doma?

Moderní technologie používá hodně můj muž, který je úplně zbožňuje a vlastně mě nutí spoustu věcí praktikovat. Už jsem v tom také hodně zběhlá, ale přiznám se, že se ho pořád na něco ptám, co s tím mám dělat. Asi ještě nejsem úplně tak zdatná. Používám samozřejmě kamery, zámek na dálkové ovládání atd. My jsme se teď nově přestěhovali, takže se do domu chystá zabezpečení a inteligentní domácnost. Můj muž vždycky nadává, když něco nefunguje, já jsem naopak nadšená, že vůbec něco funguje. Jak jsem zvyklá všechno dělat analogově, tak mě tyhle věci úplně fascinují. Jak nejsem v těchto věcech zkušená, tak je pro mě záhada, že někdo může odněkud něco monitorovat a řídit. Je neuvěřitelné to, co tady v M2C Space máte…..

Zpět ale k INFLAGRANTI. Co nového připravujete a kde Vás mohou fanoušci vidět?

Nově připravujeme videoklip na poslední písničku, kterou napsal Václav Noid Bárta, se kterým jsme loni hodně koncertovali. Koncertů máme spoustu, naši fanoušci se o nich mohou dočíst na našich stránkách www.inflagrantimusic.cz. Čím se ale teď hlavně zabýváme, je velký koncert v Lucerně, který by měl být příští rok v lednu. Je to pro nás milník, protože se o Lucernu, hudební mekku, 4.000 lidí, Prahu….. Bude tam náš stálý host Pepa Vojtek, je to taková naše stálice, která s námi jezdí už 9 let.


Vaše smyčcové trio je velmi žádané zboží. Co mají zájemci o vystoupení INFLAGRANTI udělat, aby vás mohli mít na své firemní akci, večírku nebo párty?

Určitě se obrátit na naše stránky, kde jsou kontakty na manažera, napsat e-mail nebo zavolat. Určitě se nějak domluvíme.

Markéto, díky, že sis udělala ve svém nabitém programu čas na rozhovor u nás v M2C Space a všichni přejeme tobě a INFLAGRANTI vše nejlepší, hodně úspěchů, vyprodaných sálů a krásných zážitků, které si posluchači odnášejí z vašich koncertů.


Kontakt

Kontakt pro firmy

Provozovna a doručovací adresa

Mark2 Corporation Czech a.s.

Vladislavova 17, 110 00, Praha 1

Recepce společnosti: +420 730 808 887 (8:00-16:30)

Tel.: 

Obchodní oddělení: +420 725 930 112obchod@m2c.eu

Kontakt pro média: +420 601 567 777marketing@m2c.eu

Pověřenec pro ochranu osobních údajů: cz.dpo@m2c.eu

Vaše podněty a připomínky zasílejte na emailovou adresu: interniaudit@m2c.eu

Datová schránka: dzfcjki

Personální a náborové oddělení

POZOR!
NOVÁ ADRESA PERSONÁLNÍHO A NÁBOROVÉHO ODDĚLENÍ!

Vladislavova 17, 110 00, Praha 1 (5. patro)

 

BEZPLATNÁ LINKA PRO UCHAZEČE O PRÁCI
800 111 112 (08:00-16:00)

Náborová recepce: +420 601 157 100 (8:00-16:00)

E-mail:
prace@m2c.eu

Personální administrativa:
+420 255 723 611

Kontakt

Personální a náborové oddělení

POZOR!
NOVÁ ADRESA PERSONÁLNÍHO A NÁBOROVÉHO ODDĚLENÍ!

Vladislavova 17, 110 00, Praha 1 (5. patro)

Recepce společnosti: 

Tel.: +420 607 038 628

Obchodní oddělení: 

Kontakt pro média: 

Pověřenec pro ochranu osobních údajů: cz.dpo@m2c.eu

Vaše podněty a připomínky zasílejte na emailovou adresu: 

Datová schránka: 

Jak se k nám dostanete pomocí MHD

Metro B, Tramvaje č. 6, 9, 18, 22
stanice Národní třída

 

BEZPLATNÁ LINKA PRO UCHAZEČE O PRÁCI
(08:00-18:00) 800 111 112

 

E-mail:
prace@m2c.eu

Personální administrativa:
+420 255 723 611

Obchodní podmínky pro koupi zboží a poskytování služeb
Informace o zpracování osobních údajů
Informace pro smluvní partnery o zpracování osobních údajů

© Copyright Mark2 Corporation Czech a.s., Realizace FlexiSystems s.r.o.: e-learning, tvorba webových stránek, redakční systém. All Rights reserved.

...
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookies. Potvrzením s použitím souhlasíte. V pořádku Další informace